Náboženská mapa světa se mění. Proč Evropa vypráví jiný příběh?

SVET ZA 5 MINÚT · 11. října 2026 · přibližně 8 minut čtení

V Evropě ubývá lidí hlásících se ke křesťanství. Znamená to, že stejným směrem kráčí celý svět? A když někde přibývá lidí bez náboženské příslušnosti, stávají se automaticky ateisty?

Odpovědi jsou zajímavější než jednoduché dělení na „věřící svět“ a „nevěřící Evropu“. Za procenty jsou generace rodin, změny hranic, války, svobodná rozhodnutí i politický nátlak. Stejné náboženské označení navíc může pro dva lidi znamenat úplně jinou věc.

Nejdřív: co vlastně porovnáváme?

Historické srovnání v našem reelu vychází ze studie World Christianity 2025: Regional Perspectives, která pracuje s World Christian Database. Rok 1900 představuje historickou rekonstrukci, rok 2025 projekci publikovanou na přelomu let 2024 a 2025. Nejde o dvě dokonale přesná celosvětová sčítání. [1]

Pro žebříček jednotlivých zemí níže používáme samostatný soubor Pew Research Center, zveřejněný v roce 2025 a popisující stav v roce 2020. Je to podstatný rozdíl: rok vydání není rokem měření. Mezinárodní srovnání vyžaduje shromáždit a sladit množství národních údajů. [2, 3]

Tyto zdroje proto nespojujeme do jedné časové křivky. Rozdíl mezi jejich výsledky nemusí znamenat, že se za pět let změnily názory stovek milionů lidí. Může vycházet z odlišných definic, podkladů a způsobů odhadování. Náboženská příslušnost je složitější veličina než věk či výška člověka.

Pozornost si zaslouží i název výzkumné instituce. Autoři historické studie působí v Center for the Study of Global Christianity při Gordon-Conwell Theological Seminary. Tuto afiliaci netajíme. Sama o sobě ale nedokazuje ani nespolehlivost, ani správnost údajů. Důležité je vědět, odkud pocházejí, co měří a kde se rozcházejí s dalším výzkumem. [1]

Evropa se mění. Svět ale není zvětšená Evropa

V historické řadě použité v reelu klesá podíl křesťanů v Evropě z téměř 95 % v roce 1900 na 74,5 % v roce 2025. Celosvětově je změna podstatně menší: 34,5 % na 32,3 %. Jde o podíly populace, nikoli o počty lidí. [1]

Představme si město se stovkou obyvatel, z nichž je třicet křesťanů. O několik desetiletí později má město dvě stě obyvatel a padesát křesťanů. Křesťanů přibylo, ale jejich podíl klesl z 30 na 25 procent. Výrok „křesťanství klesá“ by bez vysvětlení mohl znamenat dvě různé věci.

Podobně funguje světový průměr. Vývoj regionu s pomalu rostoucí nebo stagnující populací nemusí převážit nad vývojem regionu, kde obyvatel rychle přibývá. Evropská zkušenost proto není univerzální předpovědí budoucnosti všech ostatních společností.

Pew ve svém samostatném srovnání let 2010 a 2020 zaznamenal růst počtu křesťanů ve světě, přestože jejich celosvětový podíl klesl. Subsaharská Afrika zároveň předstihla Evropu v počtu křesťanů. Odchody od křesťanské příslušnosti jsou důležitou součástí poklesu v mnoha západních zemích. [4]

Když se tedy ptáme, proč křesťanství „nezmizelo spolu s evropskou religiozitou“, odpovědí je i měnící se váha regionů. Křesťanství není evropskou kategorií s několika zahraničními pobočkami. Je globálním společenstvím s různými jazyky, tradicemi a společenskými zkušenostmi.

Věřící, člen církve a člověk bez náboženství nejsou protiklady

Na otázku „Jaké je vaše náboženství?“ může někdo odpovědět „křesťanství“, přestože do kostela téměř nechodí. Jiný řekne „žádné“, ale věří v duchovní svět, modlí se nebo dodržuje rodinné obřady.

Proto je třeba rozlišovat alespoň tři věci: příslušnost, osobní přesvědčení a praxi. Jedna otázka v dotazníku je nezachytí všechny. Ani historický vysoký podíl křesťanů neříká, kolik lidí se pravidelně modlilo nebo souhlasilo s učením své církve.

Výraz „bez náboženské příslušnosti“ zahrnuje ateisty, agnostiky i lidi, kteří se k žádné organizované tradici nehlásí. Ateista nevěří v existenci boha či bohů; agnosticismus se týká nejistoty nebo hranic poznání. V běžných odpovědích se tyto kategorie mohou překrývat.

Důležitým příkladem je Čína. Pew upozorňuje, že i lidé bez deklarované náboženské příslušnosti mohou vykonávat duchovní či tradiční obřady. Západní představa členství v jednom konkrétním náboženství nevystihuje všechny způsoby prožívání tradice. [5]

Které země jsou nejvíce křesťanské, muslimské či nenáboženské?

Následující pořadí porovnává podíl obyvatel, nikoli počet věřících. Vychází z odhadů Pew pro rok 2020 a ze zemí a území zahrnutých do studie. Ta pokrývá 201 zemí a území s alespoň 100 tisíci obyvateli v roce 2010 nebo 2020; nejde tedy o soutěž všech mikrostátů včetně Vatikánu. [2, 3]

Zdroj: Pew, příloha B. Shody jsou při publikovaném zaokrouhlení. Procenta jsou odhady příslušnosti, nikoli intenzity víry ani náboženské svobody. Izrael je samostatná geografická jednotka podle členění zdroje, nikoli Izrael společně s palestinskými územími. [2]

Nejateističtější zemi z této tabulky spolehlivě neurčíme. Čína vede v nepříslušnosti k náboženství; tvrzení, že 89,6 % Číňanů jsou přesvědčení ateisté, by bylo nesprávné. Pro takový žebříček bychom potřebovali srovnatelnou otázku o osobní víře a stejně kvalitní údaje ze všech zemí.

Rozdíl mezi podílem a počtem je vidět i u islámu. Nejvíce muslimů v absolutním počtu žije v Indonésii, která ale nemá nejvyšší muslimský podíl. Velká země s nižším procentem může mít více věřících než malá země s téměř stoprocentní příslušností. [6]

Proč se Česko a Slovensko tolik liší?

Ve stejném souboru Pew dosahuje podíl lidí bez náboženské příslušnosti v Česku 72,8 %, na Slovensku 25,3 %. Křesťané představují 26,4 %, respektive 73,7 %. Opět jde o odhady pro rok 2020, nikoli o přepsané výsledky národních sčítání. [2]

Společný stát a podobná zkušenost s komunistickým režimem tedy nevytvořily stejnou náboženskou společnost. Při vysvětlování nelze vše připsat jedinému politickému období. Výzkum střední a východní Evropy ukazuje odlišné cesty po komunismu; v českém prostředí upozorňuje i na starší vztahy mezi náboženstvím, národní identitou a církevní autoritou. [7]

Z těchto procent zároveň nevyplývá, že jsou Češi „racionálnější“ nebo Slováci „morálnější“. Takové hodnocení by do čísel vkládalo něco, co vůbec neměří. Užitečnější je ptát se, jak se přesvědčení předává v rodinách a jaké místo má církev v každodenním životě.

Generace, migrace a války: různé mechanismy změny

Náboženské skupiny se mění narozením a úmrtím svých členů, změnou příslušnosti a na úrovni zemí také migrací. Důležitá je věková struktura: mladší populace má více lidí před obdobím zakládání rodiny. Pew těmito mechanismy vysvětluje významnou část změn mezi lety 2010 a 2020. [8]

Představme si dvě stejně velké skupiny. V jedné je mnoho mladých dospělých, ve druhé převažují starší ročníky. Jejich budoucí vývoj se může lišit, aniž by kdokoli někoho přesvědčoval k jiné víře. Demografie není hlasováním o tom, které učení lidi více oslovilo.

Stejně opatrně je třeba mluvit o porodnosti. Z průměru skupiny nelze vyčíst rozhodnutí konkrétní ženy nebo rodiny. Při hledání příčin je třeba zkoumat i vzdělání, ekonomické podmínky, zdravotní péči a možnosti plánování rodičovství. Samotné náboženské označení tyto okolnosti neodděluje.

Migrace mění místní mapu, ale sama o sobě nemění celosvětový počet členů náboženství. Pokud se muslimská nebo křesťanská rodina přestěhuje do Evropy, změní zastoupení ve dvou zemích. Na světové úrovni však zůstává stejnou rodinou. A stěhují se i lidé bez náboženství.

Ne všechny změny byly pokojné. U evropských židovských komunit nelze obejít holokaust: přibližně dvě třetiny evropských Židů žijících před válkou byly zavražděny. Pozdější mapu formovalo také vystěhovalectví. Pokles zde nelze vysvětlovat jen postupným oslabováním víry. [9, 1]

Co se skrývá v „ostatních náboženstvích“?

V historickém grafu tato společná kategorie zahrnuje například čínské lidové tradice, etnická náboženství, sikhismus a nová náboženská hnutí. Je to součet různých skupin, nikoli jedno náboženství. [1]

Právě zde je při porovnávání databází třeba zvláštní opatrnost. Člověka, který se formálně k náboženství nehlásí, ale udržuje tradiční obřady, mohou různé metodiky zařadit odlišně. Úbytek sloupce proto nelze automaticky číst jako stejný úbytek duchovních praktik.

Představme si zásuvku označenou „ostatní“. Když část jejího obsahu přesuneme do přesněji pojmenované zásuvky, první se zmenší, přestože nic nezmizelo. U dlouhodobých údajů potřebujeme rozlišovat skutečné společenské změny od změn v tom, jak je popisujeme.

Jaký to má dopad na dnešní život?

Následující souvislosti jsou otázkami pro společnost, nikoli důkazem, že určité procento věřících automaticky způsobuje konkrétní výsledek.

Kultura a veřejný prostor. Jak využívat kostel, který už místní společenství nepotřebuje v původním rozsahu? Jak chránit památku a zároveň respektovat její význam pro věřící? A jak řešit potřeby nových komunit u pohřebišť či obřadních prostor?

Školy, rodiny a pravidla soužití. Pestřejší společnosti se musí dohodnout, jak učit o náboženstvích, chránit svobodu vyznání i svobodu nevěřit a předcházet diskriminaci. Rozhodující není pouze to, která skupina je největší, ale také postavení menšin a jednotlivce.

Politika a veřejná diskuse. Náboženská identita může být součástí politického jazyka, není však spolehlivým návodem k předpovědi názoru konkrétního člověka. Dva členové stejné církve se mohou zásadně lišit v otázkách migrace, sociální politiky či osobních práv.

Náboženská mapa ukazuje, jak se lidé zařazují. Abychom pochopili, jak žijí, potřebujeme znát i jejich zkušenosti, instituce a možnosti svobodné volby. Právě proto je historie za procenty zajímavější než samotný žebříček.

Zdroje a metodická poznámka

Procenta v historickém srovnání jsou zaokrouhlené přepočty z jedné řady. Údaje Pew slouží k samostatnému srovnání zemí a novějších trendů. Rozdíly mezi zdroji nepovažujeme za časovou změnu. Příklady a otázky v poslední části jsou autorským vysvětlením, nikoli výsledkem měření uvedených studií.

1. Zurlo, G. A., Johnson, T. M., Crossing, P. F.: World Christianity 2025: Regional Perspectives. International Bulletin of Mission Research, 49(1), 2025. Historická řada a vymezení skupin.
2. Pew Research Center: Religious composition by country — Appendix B, 2025. Procenta a pořadí zemí pro rok 2020.
3. Pew: Global religious change — Methodology. Rozsah, definice a zdroje odhadů.
4. Pew: Christian population change, 2025. Regiony, podíly a počty křesťanů.
5. Pew: Non-religion in China, 2023. Rozdíl mezi příslušností a praxí.
6. Pew: Muslim population change, 2025. Rozložení muslimské populace.
7. Pew: Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe, 2017. Historické a společenské rozdíly.
8. Pew: Factors driving religious change, 2010–2020, 2025. Demografické mechanismy.
9. United States Holocaust Memorial Museum: Jewish Population of Europe in 1933. Předválečná populace a holokaust.